Zde naleznete příklady právních "divnoslov," tedy výrazů, které jsou specifické pro jazyk používaný právníky, případně v právním žargonu nabývají specifických významů. 

Relutární satisfakce - Zadostiučinění v penězích

(30 Cdo 4364/2013): "Obecně platí, že zadostiučinění v penězích (relutární satisfakce) podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. plní podpůrnou (subsidiární) funkci, takže nastupuje vždy až poté, kdy se morální zadostiučinění ukáže (ať zcela nebo zčásti) nepostačujícím. Tuto relutární satisfakci je třeba považovat za občanskoprávní prostředek v zásadě výjimečného charakteru. Uplatňuje se pak konkrétní a diferencované objektivní hodnocení případu"

Reprobovaný - Právem odmítaný nebo nepřípustný

(II. ÚS 303/20): "Podle stěžovatele Nejvyšší soud nedostál těmto požadavkům a v napadeném usnesení nereagoval na jeho argumentaci, navíc podepřenou odkazy na odbornou literaturu a judikaturu. Nejvyšší soud se soustředil na problematiku nemožnosti moderace smluvní pokuty v režimu občanského zákoníku z roku 1964, na otázku přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě a nárůst její výše v důsledku déletrvajícího prodlení se splněním zajištěné povinnosti. To však bezprostředně nesouvisí s problematikou předestřenou v dovolání, totiž zda může výkon práva na zaplacení smluvní pokuty představovat zjevné zneužití práva v situaci, kdy smluvní pokuta sleduje objektivním právem reprobovaný účel. Nejvyšší soud v této souvislosti pouze uvedl, že by výkon práva na smluvní pokutu mohl být v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964, avšak že neshledal úvahu městského soudu v tomto ohledu za zjevně nepřiměřenou. Dle stěžovatele ovšem nevyložil, jak k tomuto závěru dospěl. Výslovně se nevypořádal ani se stěžovatelem zmiňovanými judikáty."

Průvodnost - Důkazní síla nebo důkazní hodnota listiny

(Zm I 562/38, Vážný č. 6238/1938): "Předpis § 199, písm. d) tr. zák. nerozlišuje mezi tuzemskými a cizozemskými veřejnými listinami. Nesejde proto na tom, zda jsou u cizozemské listiny splněny podmínky, na nichž závisí její průvodnost ve smyslu § 293 c. ř. s."

Kongruentní - Souhlasný

(22 As 97/2025 - 42): "Na uvedených závěrech nemůžou nic změnit ani odkazy stěžovatelky na obornou literaturu. Ta obsahuje úvahy, které jsou do určité míry kongruentní s argumentací stěžovatelky. Z jejich formulace je však jasné, že se jedná o úvahy de lege ferenda, resp. úvahy contra legem lata." 

Ceteris paribus - Za jinak nezměněných podmínek

(III.ÚS 867/17): "Jakkoli stěžovatel přiléhavě namítá, že srovnáváním úkolové a hodinové mzdy dochází ke srovnávání nesrovnatelného (tedy nikoliv striktně v duchu zásady ceteris paribus), vychází současně - byť implicitně - z nedůvodné (a ničím v ústavní stížnosti neodůvodněné) premisy, že ústavně chráněné právo na spravedlivou odměnu za práci rovněž zahrnuje právo na v čase neklesající úkolovou mzdu, respektive na úkolovou mzdu, jejíž veškeré sazby jsou ve všech provozech daného zaměstnavatele stejné."

Dospělost pohledávky - Splatnost; Kompenzabilita - Způsobilost k započtení

(28 Cdo 2759/2023): „Pouhé oprávnění přivodit dospělost pohledávky projevem vůle věřitele k založení její kompenzability nepostačuje.“

Zúročitelnost odborných nálezů - Možnost využít lékařské zprávy při soudním přezkumu

(1 Ad 2/2025–55): "Žalovaná zdůraznila, že obsah aktuálně předestřených zpráv (IKEM ze dne 6. 11. 2024 a magnetická rezonance ze dne 15. 11. 2024), má poměrně limitovanou (nikoli však automaticky paušálně vyloučenou) zúročitelnost odborných nálezů pořízených po datu vydání žalovaného rozhodnutí, k tomu odkázala na § 75 odst. 1 soudního řádu správního). Dle žalované objektivizovaná funkční omezení nesplňovala kritéria invalidizace vyššího (nejvyššího) stupně."

Přiměřenostní úvahy - Úvahy o přiměřenosti opatření

(9 As 243/2023 - 126): "Podle rozsudku č. j. 8 As 284/2022‑32 žalovaný nemá správní uvážení ohledně toho, zda uloží nápravné opatření podle § 263 odst. 3 ZZVZ či nikoliv. Dospěje‑li k závěru o porušení zákona, musí nápravné opatření uložit. „Přiměřenostní“ úvahy se však podle citovaného rozsudku uplatní v prvé řadě již při posuzování, zda vůbec došlo k porušení zákona."

Obživnutí rozhodnutí - Obnovení právních účinků rozhodnutí, které bylo předtím zrušeno

(2 As 119/2024 - 26): "V dané věci je třeba posoudit, zda je dostatečným důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí, potenciální možnost obživnutí tohoto správního rozhodnutí v důsledku zrušujícího rozsudku NSS. Současně je třeba vzít v úvahu, že by v této souvislosti mohla být žalobkyni vyplacena ze státního rozpočtu jednorázová náhrada, kterou by v případě vyhovění kasační stížnosti musela stěžovateli vrátit."

Vzdušný přestavek - Přesah nadzemní části stavby nad cizí pozemek

(22 Cdo 4572/2015): "Další otázkou je, jak má být aplikován § 3054 občanského zákoníku na stavby, které se nacházejí na více pozemcích s tím, že na jednom (vlastním) pozemku je pevně spojena stavba se zemí a na druhý pozemek zasahuje stavba svojí nadzemní částí (vzdušný přestavek)."

Extabulace - Výmaz práva z pozemkové knihy

(22 Cdo 2552/2013): "Judikatura pak dovodila, že tím došlo i k opuštění pravidla, že k zániku práva evidovaného ve veřejných knihách (nejde-li o mimoknihovní zánik) dojde jen v důsledku extabulace. Nedošlo-li jen pro nedostatek extabulace k zániku vlastnictví k nemovitosti na základě jejího opuštění, realizovaného ještě za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, došlo k zániku práva nejpozději k 1. 1. 1951 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 4484/2007); předpisy týkající se vkladu práva do veřejných knih (a podobně i výmazu) pak již nebylo možno užít. Protože v dané věci neskončila lhůta k podání výmazné žaloby k 1. 1. 1951, tak k tomuto dni se účinky neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti plně projevily. "

Synallagmatický závazek - Závazek se vzájemně podmíněnými plněními

(23 Cdo 2042/2020): "Ohledně povinnosti vrátit si oboustranně plnění tedy jde o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek a v případě žaloby musí být tato vzájemná podmíněnost promítnuta i do znění žalobního petitu a výroku soudního rozhodnutí. Pokud tedy mají být navzájem vrácena nepeněžitá plnění (např. směněné věci) nebo nepeněžité plnění oproti vrácení peněžitého plnění (např. převzatá věc oproti zaplacené kupní ceně), přičemž vrácení nepeněžitého plnění je dobře možné (§ 458 odst. 1 obč. zák.), a žalobce dosud svou povinnost vrátit plnění nesplnil, může žaloba uspět pouze tehdy, je-li žádáno vrácení plnění získaného žalovaným oproti vrácení plnění obdrženého žalobcem."

Knihovní těleso - Nemovitost nebo soubor nemovitostí tvořící právní celek v pozemkové knize

(28 Cdo 1926/2005): "Takto tedy finanční odbor Městského národního výboru v O. prohlásil v listině z 10. 7. 1959 přijetí něčeho, co mu spoluvlastníci domu čp. 164 v M. O. nenabídli, a to vlastně knihovní těleso, jímž se rozuměla nemovitá právní jednotka, která mohla být jedním pozemkem nebo souborem více pozemků . Takto tedy v důsledku toho, že spoluvlastníci nabídli darem spoluvlastnické podíly jedině na domě čp. 164 v M. O., zatím co finanční odbor Městského národního výboru v O. uvedl, že přijímá nemovitosti zapsané ve vložce č. 158, tudíž knihovní těleso, se podle názoru dovolatele darování jako dvoustranný právní akt neuskutečnilo . Měl proto dovolatel za to, že tu je právní úkon, který měl být projevem vůle, neplatný. Odvolací soud se sice touto námitkou neplatnosti uvedeného právního úkonu zabýval, ale posoudil ji, podle názoru dovolatele, nesprávně. Dovolatel v této situaci zdůrazňoval, že k přijetí daru státu tu nepostačoval pouze písemný záznam na darovací smlouvě (dokonce ani nepodepsaný vedoucím finančního odboru); o přijetí daru musel rozhodovat výkonný orgán okresního národního výboru správním rozhodnutím podle vládního nařízení č. 30/1954 sb., které mohl vydat a podepsat jen vedoucí finančního odboru uvedeného národního výboru."

Opověď - Ohlášení určité skutečnosti soudu

(Rc 5265/1925): "Zrušení společnosti musí býti podle čl. 129 obch. zák. opovězeno k zápisu do obchodního rejstříku a má obchodní soud účastníky, t. j. společníky k opovědi donucovati. Společníci jsou pak také povinni dle čl. 135 obch. zák. opověděti likvidatory ku zápisu do obchodního rejstříku. Z toho následuje, že skutečnosti právě uvedené mohou býti zapsány jen ku opovědi všech účastníků. K opovědi jednoho ze společníků bylo by lze provésti zápis jen tehdy, kdyby druhý společník opověď spolupodepsati odepřel a proti němu v základě právoplatného rozsudku povolen byl exekuční zápis oněch skutečností. Tohoto případu však v tomto případě není. Opověď zrušení a likvidace firmy učinil společník firmy Julius K. sám a následkem této opovědi měl rejstříkový soud dle čl. 129 odstavec čtvrtý obch. zák. přiměti Reginu S-ovou, by i ona se své strany opověď zrušení a likvidace firmy učinila, po případě opověď Julia K-a spolupodepsala, neměl však na základě pouhé jednostranné opovědi zápis zrušení a likvidace firmy povoliti. Napadené usnesení jest tudíž v odporu se zákonem, jmenovitě s ustanovením čl. 129, 135 obch. zák. a slušelo je proto zrušiti. Bude věcí prvého soudu, by dle toho, co zde řečno, obnovil dřívější stav rejstříkový a o opovědi Julia K-a, čeho třeba, po zákonu zařídil."

Úkojné právo - Právo věřitele uspokojit svou pohledávku z pohledávky svého dlužníka postižené exekucí

(21 Cdo 886/2000): "Dnem právní moci rozhodnutí (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí) se zakládá zvláštní právní vztah mezi oprávněným, povinným a peněžním ústavem (tzv. úkojné právo), který mimo jiné poskytuje oprávněnému právo, aby uspokojil svou pohledávku za povinným z peněžních prostředků uložených na jeho účtě u peněžního ústavu; právo na uspokojení své pohledávky má ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o tom, že rozhodnutí (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí) nabylo právní moci. V případě, že peněžní ústav nesplní povinnosti uložené mu v rozhodnutí (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí), dává tzv. úkojné právo oprávněnému formální aktivní legitimaci uplatňovat vlastním jménem výkonem rozhodnutí přikázanou pohledávku vůči peněžnímu ústavu. Na oprávněného se tímto způsobem převádí formální aktivní legitimace povinného jako majitele účtu, aniž by jinak bylo zasaženo do právních poměrů mezi povinným a peněžním ústavem, založených například smlouvou o vkladovém účtu. Tzv. úkojné právo tedy nemá původ v hmotném právu; zakládá se výlučně na právu procesním (exekučním)."