Snaha o zjednodušování právního jazyka, často spojovaná s hnutím Plain Language, získala v Evropě i mimo ni výraznou institucionální podporu, usilující o dovednostní výuku právního psaní na právnických fakultách. Tato snaha vychází z předpokladu, že srozumitelnější právní psaní vede k lepšímu porozumění a posiluje důvěru v právo i instituce, které je vytvářejí a uplatňují. 

Současné výzkumy však ukazují, že otázka srozumitelnosti práva je výrazně složitější. Zjednodušení textu nutně nepomáhá všem čtenářům stejným způsobem a některé rysy běžně spojované s jazykovou složitostí nemusí mít na porozumění tak zásadní vliv, jak se často tvrdí. Ještě významnější je možnost, že stylistické znaky „právnickosti“ – například latinské výrazy, dlouhá souvětí nebo specifická větná stavba – nevnímáme pouze jako překážky porozumění. Pro právníky i laiky mohou zároveň fungovat jako signály odbornosti autora, závažnosti sdělení či autority samotného textu. 

Pokud tomu tak je, reforma právního psaní není jen stylistickou otázkou lepší čitelnosti. Zasahuje také do způsobu, jakým se v právu vytváří a rozpoznává autorita, tedy kdo působí jako kompetentní mluvčí, co považujeme za „správně“ napsaný právní text a jakým jazykem právní instituce svou autoritu a legitimitu sdělují. 

Projekt proto usiluje o empiricky podložené porozumění tomu, jak lze právní komunikaci zlepšovat, aniž bychom přehlíželi symbolické a společenské funkce, které právní jazyk současně plní.

Zkoumáme sociální reprezentaci „právního“ v právním psaní, tedy ve společenství sdílená očekávání, podle nichž lidé rozpoznávají text jako právní a posuzují, zda „zní jako právo“. Sociální reprezentaci lze chápat jako mentální mapu: soubor zažitých představ, kategorií a očekávání, které se v určitém prostředí vytvářejí, předávají a postupně začínají působit jako samozřejmé či očividné. Nejde tedy pouze o individuální názory jednotlivých čtenářů, ale o širší vzorce, podle nichž se v dané společnosti určité jevy rozpoznávají a hodnotí. V našem případě nás zajímá, co činí text v očích čtenářů „právním“ a které jazykové znaky v nich vyvolávají dojem odbornosti, správnosti a autority. 

Projekt se soustředí na tři vzájemně propojené otázky. Nejprve zjišťujeme, které jazykové a stylistické rysy vedou čtenáře k tomu, aby text považovali za typicky právní, a do jaké míry se tyto rysy překrývají s těmi, které bývají spojovány s nižší srozumitelností. Následně testujeme, zda stejné znaky hodnotí právníci a laici obdobně, nebo zda se jejich očekávání vůči právnímu textu liší. Nakonec zkoumáme, jak tyto rysy ovlivňují vnímanou srozumitelnost, přesvědčivost a „správnost“ textu, tedy nakolik text odpovídá představě čtenářů o tom, jak má právní text vypadat a znít. 

Projekt propojuje právní vědu, korpusovou lingvistiku a empirický výzkum. Jeho hlavním teoretickým východiskem je přístup sociálních reprezentací navazující na dílo sociálního psychologa Sergea Moscoviciho. Ten chápe význam nikoli jako čistě individuální záležitost, ale jako něco, co se vytváří, sdílí a udržuje prostřednictvím společných interpretačních vzorců. Jedná se o rámec, který nám umožňuje zkoumat právní jazyk především jako kulturní formu, prostřednictvím níž se vytvářejí a komunikují autorita, odbornost a profesní identita. Zároveň tento rámec propojujeme s teorií lingvistického odcizení Ferruccia Rossi-Landiho.

Metodologicky projekt propojuje tři vzájemně se doplňující přístupy. Zaprvé budujeme a dále zpřesňujeme cílený korpus českých právních textů, který vedle rozhodnutí vrcholných soudů zahrnuje také rozhodnutí soudů nižších stupňů a právní podání. Díky tomu můžeme sledovat možné „signály právnickosti“ v jejich skutečném užívání a porovnávat jejich výskyt napříč různými typy právních textů. 

Zadruhé vedeme kvalitativní rozhovory s právními profesionály z různých oblastí praxe. Zjišťujeme, jak sami právníci popisují, co podle nich činí text „správně právním“, které stylistické znaky spojují s odborností a jak ve způsobu psaní rozpoznávají autoritu. 

Zatřetí provádíme kontrolované experimenty, v nichž systematicky měníme vybrané jazykové a stylistické rysy textu a sledujeme, jak tyto změny ovlivňují hodnocení čtenářů. Zajímá nás přitom nejen rozdíl mezi právníky a neprávníky, ale také to, jakou roli v těchto hodnoceních hrají individuální kognitivní charakteristiky čtenářů.